O hodnotě zdraví

V posledním půl roce jsem řešila sérii zdravotních nepříjemností. Snad se podařilo najít východisko pro více z nich. Bylo to velmi nepříjemné. Nejsem zvyklá, chodit po ordinacích ani brát pravidelně léky. Musela jsem rušit některá sezení s vámi. Byla jsem nucena přehodnotit některé své návyky a udělat pár změn. Dnes ráno jsem si při cvičení jógy musela přiznat, že má páteř také není v dobrém stavu. Je spousta věcí, které bych pro sebe dělat měla a mohla. Včera večer jsem si byla zatančit a vnímala jsem ten znatelný rozdíl – menší rozsah pohybu a větší únava. Nejedná se o nic závažného ani neřešitelného. Ale jedním z témat, která byla včera v kruhu zmíněna byla nečekaná úmrtí a nevyléčitelné nemoci blízkých.

Zdravý nemocnému nevěří. Dokud vše funguje, jak má, považujeme to téměř za samozřejmost. Až zkušenost s bolestí, nemohoucností a smrtí nás konfrontuje s realitou života. Zdraví není samozřejmost a je to důležitý základ na kterém stojí mnoho našich aktivit. Nedávno mi přibyl nový klient a když jsem se ptala, co jej přivádí, zmínil úraz, který se mu stal před patnácti lety. „Býval jsem k nezastavení a v posledních letech žiju jako důchodce. Musel jsem se přizpůsobit novému zdravotnímu stavu.“ Znám to. Neřešila jsem zdraví fyzické, ale extrémní úzkosti. Neuměla jsem se s nimi vyrovnat a zformovaly mi život do jakéhosi paskvilu. I psychické zdraví je zdraví.

Je otázkou, co je nutnost a s čím se ještě můžeme potýkat a vyrovnat. Kdy má smysl bojovat a co je třeba přijmout? Kde je hrana, kterou je ještě možné ustát? Kdy rosteme a kdy už se jen sebepoškozujeme? Není snadné to odhadnout. Možná je třeba zajít přiliš daleko, abychom zjistili, kde ona hrana je. Otázkou je, jak se budeme vracet zpět. Některé situace ve svém životě jsem neodhadla. Byla jsem k sobě necitlivá a do dnešních dní platím daň za nerespektování svých možností. Doběhlo mě to později. Stálo mě to hodně. Na druhou stranu v té době bych asi těžko hledala skutečnou pomoc. Někdy máme před sebou problém, s kterým si nevíme rady, a tak jej vláčíme s sebou. Zvykneme si na něj. Kdy a kde jej můžeme odložit? Možná bychom neměli vše odkládat do šuplíku „navždy neřešitelné“, ale čas od času zkoušet nové možnosti.

Opakovaně jsem se setkala s klienty, kteří mluvili o drobném zranění, které se během let proměnilo v mnohem větší spleť obtíží. Není radno podcenit rozšiřující se bolesti, které na sebe nabalují další obtíže. Na kraniálce mám ráda, jak takové situace řeší. Začíná od drobnějších problémů a pomalinku postupuje k jádru pudla. Možná nikdy úplně neodstraní příčinu, ale nefarmakologickým způsobem zmírňuje další šíření. Tělo má tendenci kompenzovat a tím se nám obtíže mohou vrstvit, kupit a rozšiřovat. Je krásné sledovat rozplétání zašmodrchaných pletenců. Chce to čas a trpělivost.

Zdraví má svoji hodnotu a vliv na kvalitu životů, které žijeme. Všichni se s něčím potýkáme. Prevence by měla být součástí našich životů. Problémy, které řešíme v zárodku jsou zvladatelnější, jenže zdravý nemocnému nevěří. Kraniálka má krásnou filozofii – směřuje ku zdraví. Ať už přicházíte s čímkoliv, cílem našeho setkání je směřovat celý váš systém k harmonizaci na vyšším stupni. Rovnováha. Zdraví je o rovnováze, vyváženosti, přiměřenosti. Zlatá střední cesta, řeklo by se. Jakým extrémem si poškozujete zdraví? A jak se můžete dostat do větší rovnováhy?

#zdravi #rovnovaha #kraniosakralniterapie #kraniosakralnibiodynamika #kranialka #harmonie #zdravotnikomplikace #zdravotni