Pomoc vždy přijde odjinud, než ji čekáte

Za ta léta, co mám možnost sledovat různé systémy, které se snaží rozřešit komplikované situace jsem si všimla jedné věci. Pomoc vždy přijde odjinud než ji očekávám. Pro mě jako terapeutku to je lekce pokory. Nejhorší jsou ošetření v kterých si myslím, že problému rozumím a vím, co s ním mám dělat. To se totiž stavím do cesty nejlepšímu možnému rozřešení celé svízele. Chce to poodstoupit a nechat se vést impulzy těla a ty potom podporovat.

V minulém týdnu jsem měla tu čest opět pracovat s klientem po vážném úrazu krční páteře a hlavy. Člověk by si myslel, že si má sednout za hlavu a být v kontaktu s místy, kde k zraněním došlo. Ale v posledních dvou setkáních mě klientův systém poslal k jeho nohám a nechal mě tam sedět celé ošetření. Už předminule bylo jasné, že se systém snaží srovnat od pánve směrem k hlavě. Neustále pracoval na jiných částech páteře a postupoval svým vlastním ne úplně logickým způsobem.

Když necháte naše těla pracovat a jen je sledujete, odvíjí se léčení až téměř chaoticky. Takový postup bych nikdy nevymyslela. Tělo si přeskakovalo a činilo tak v rychlém sledu. Některé obtíže, které se objeví v krční oblasti mohou mít spojitost i s fasciemi táhnoucími se od paty jedné či druhé nohy. Když nechám systém, aby se v ideálních podmínkách za mé laskavé přítomnosti, pozornosti a péče, opravoval sám, vypadá to trochu jako orchestr. V různých momentech získávají na důležitosti různé nástroje. Celé se to neustále vyvíjí a proměňuje. A já jako laik nikdy úplně nevím, co bude dál.

Během výcviku nás učili, že dokud člověk žije, jsou v jeho organismu přítomny regenerační schopnosti a ty se neustále snaží o udržení, zachování a v případě dobrých podmínek i zlepšení zdraví. Proto, když ke mně klient přijde, projevuje to nejvyšší možné zdraví, jakého je jeho organismus v jeho životních podmínkách schopen. Mám tu myšlenku ráda. Naše těla jsou tady pro nás. Nemusíme s nimi bojovat. Stačí jim dopřát zdravější podmínky.

Když jim je dopřejeme, rozehrají se procesy, které je náročné předvídat. Proto mám tu práci tak ráda, nikdy nevím, co bude následovat, za jak dlouho a z které strany to přijde. Je to fascinující dívat se pod pokličku a sledovat to hemžení.

Výše zmíněný klient byl pro mě zprvu velkou výzvou, protože kvůli bolesti, která trvá celé roky, byl systém velmi podrážděný. A klid je to, co v kraniosakrální biodynamikce léčí. Když jsme začali dosahovat klidových stavů, rozehrála se mi naprosto úchvatná symfonie. Byla to posloupnost, kterou bych nikdy neposkládala. Nejsem famózní skladatel, ale umím ocenit veledílo.

Bylo pro mě velikou ctí být při tom, když hráli tento jedinečný a neopakovatelný kus.

Děkuji za vaši důvěru, velmi si jí vážím.

S láskou Soňa